Migréna patří mezi primární bolesti hlavy a je onemocněním se závažným dopadem na život pacienta i společnosti. Projevuje se opakovanými záchvaty bolesti hlavy s obtěžujícími doprovodnými příznaky, které nemocného omezují ve vykonávání běžných denních aktivit. Zátěž ze symptomů migrény se pochopitelně násobí u pacientů s vysokou frekvencí záchvatů a vede k celkovému snížení kvality života. Jednoroční prevalence migrény dosahuje až 15 % celkové populace a dosahuje svého maxima v období produktivního věku. Proto také migréna globálně zaujímá první místo na žebříčku příčin disability a snížené práceschopnosti u lidí do 50 let věku. Ačkoliv patofyziologie tohoto onemocnění není zcela objasněna, některé neurobiologické mechanismy jsou dostatečně známé a našly již své terapeutické využití, a to jak v akutní, tak preventivní léčbě.
Akutní léčba je zaměřena na snížení intenzity příznaků a zkrácení trvání záchvatu, zatímco cílem preventivní léčby je snížení rizika rozvoje záchvatu, a tím také redukce počtu migrenózních dnů v měsíci. Právě preventivní léčba dosud představuje pro lékaře neustálou výzvu – v Evropě preventivní léčbu dostává zhruba pouze jedna desetina pacientů, z těch, kteří by ji potřebovali. Přitom je třeba mít na mysli, že migréna je dlouhodobé a relativně farmakorezistentní onemocnění, léčebný arzenál není neomezený a přináší téměř vždy jen částečné úspěchy. Důvodem k optimismu je vývoj nových léčiv a s nimi související vlna zájmu o tuto oblast medicíny.