Text se zabývá tím, jak lidé v rozhovorech re-konstruují nerovnosti mezi sociálními kategoriemi v české společnosti a jak vymezují hranice mezi nimi. Jak běžní lidé rozumí nerovnostem, jaké přisuzují charakteristiky, nároky, oprávnění, ocenění členům různých sociálních kategorií, jak se proti nim vymezují-distancují anebo identifikují. Empirickým základem analýzy jsou přepisy hloubkových rozhovorů s celkem 30 muži a ženami různého vzdělání a sociálního postavení pracujícími v Praze či Liberci. V textu se zaměřujeme na kategorie, které byly identifikované jako „ti dole“, „ti nahoře“ a „normální“. Součástí je i analýza toho, zda lidé ve společnosti identifikují konkrétní sociální třídy. Zkoumáme, které kategorie a uskupení jsou považovány za uznání-hodné, které jsou zneuznávané a jak toto hodnocení vypravěči vysvětlují, legitimují. Interpretace je zaměřena na symbolickou diskurzivní konstrukci daných kategorií, způsoby jakými kategorie reprezentují, a jakou vlastní identitu tím konstituují. Výsledná sociální identita vypravěčů je charakterizována do velké míry morálně. Analýza kvalitativních rozhovorů je doplněna o zkoumání pojmu sociální třída a jejích souvislostí v současných českých mediálních diskurzech.