Rozum nepoužíváme k hledání těch nejlepších řešení, nýbrž k obhajování těch snadných 

Říká se, že rozum nás odlišuje od zvířat a je pramenem lidské moudrosti. Stejně jako ostatní charakteristiky našeho živočišného druhu vznikl evolucí, což vzbuzuje dvě zásadní otázky: Proč k tomu nedošlo i u zvířat? A proč se lidé tak často chovají úplně bláznivě? 

Tuto dvojí záhadu se snaží vyrešit kognitivní vědci Hugo Mercier a Dan Sperber. Rozum podle nich nefunguje osamoceně a neslouží k hledání té nejlepší možné reakce v konkrétní situaci. Mnohem spíše nám pomáhá obhajovat instinktivní a podvědomá rozhodnutí před naším okolím — přesvědčuje ostatní skrze racionální argumentaci a soudí jejich vlastní argumenty. Najednou pak dávají smysl i ty největší slabiny rozumu: například proč jsme vždy zaujatí ve prospěch toho, co už známe, nebo proč tak často nedokážeme rozlišit mezi dobrou a špatnou myšlenkou. 

V tomto brilantním kousku filozofického džu-džitsu nahlížejí dva odborníci z oblasti kognitivních věd domnělé nedostatky rozumu v novém světle a prezentují je jako pozoruhodně efektivní přednosti. Občas se zdá, že se Mercier a Sperber vyžívají v převracení konvenčních pojetí rozumu vzhůru nohama, avšak každý jejich obrat je elegantní a přesvědčivý.