Spoluobjevitel struktury DNA James Watson svého času prohlásil, že „lidský osud není ve hvězdách, ale v genech“. Manželé Roseovi dokladují, jak jsou taková velkohubá deterministická tvrzení naivní a současně nebezpečně manipulativní. Příslib blahobytné zdravé společnosti prospívající díky individualizované genové terapii se rozplynul. Geny neurčují, jaký bude náš život a osud, a genomický průmysl nezbavil svět ani schizofrenie, ani bezdomovectví.
Stejný osud sdílí také regenerativní medicína spoléhající na zázračné schopnosti lidských kmenových buněk i neurověda vycházející z předpokladu, že narušené molekuly způsobují nemocnou mysl. První prozatím neumožnila „chromým chodit a slepým vidět“, otevřela však dveře eticky pochybnému a eugenikou zavánějícímu „vylepšování“ lidského těla, a výsledkem druhé není „svět, v němž se budeme cítit lépe než dobře“, nýbrž rostoucí spotřeba psychotropních léků a pandemický nárůst psychických onemocnění.
Autoři se důsledně zaměřují na etické problémy spojené s působením moderních biotechnověd, ať už jde o obchodování se zdravotními záznamy, ztrátu soukromí, patentování sekvencí DNA, falšování výsledků nebo produkci náhradních sourozenců. Pokládají zásadní otázku: Kdo za to všechno platí a komu to slouží? Odpovědí je zjištění, že zatímco platíme všichni, zisk směřuje do biotechnologických firem a k vědcům-podnikatelům, kteří jsou hnáni vidinou „vagónů plných peněz“. Zdá se, že ve slibovaném překrásném novém světě budou chudí i nadále chudnout a bohatí bohatnout.

Steven Poole v recenzi pro britský Guardian označil knihu manželů Roseových (Hillary Rose je socioložka a Steven Rose je neurobiolog) za „hněvivou“; jiní ji možná budou považovat za „zlou“ – v každém případě čtenářům představuje řadu důležitých témat, která se v globalizovaném světě týkají každého z nás, a proto volají po naší pozornosti.