Stárnutí se stalo fenoménem, který prostupuje téměř všechny vrstvy naší existence. Ekonomové předvídají neblahé důsledky toho, že "strom života přestal mít nejširší větve ve spodních patrech a stojí na špičce". Sociologové a personalisté se potýkají s uplatněním lidí, kteří v padesáti letech představují „problematickou pracovní sílu“. Psychologové diagnostikují padesátníky, kteří cítí novou chuť do života, ale nikdo o ně už nestojí.

Publikace, jejímž autorem je prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., předseda Ligy proti rakovině Praha, napsaná s noblesou, humorem i životním nadhledem autora, jistě osloví široký okruh uživatelů. A to nejen ty, kteří jsou již „v pokročilém věku“, ale i ty, kteří si pro toto období chtějí uchovat co nejvíce fyzických i duševních sil. Postupující věk je sice záležitostí, kterou nelze ovlivnit, ale v jaké kondici se ho dožijeme, je přece jenom alespoň z části v našich rukou. Vyžaduje to sice trochu úsilí, ale rozhodně to stojí za to, jako leitmotiv prolíná celou knihou. A to i přesto, že se nám některé nemoci stáří stejně nevyhnou. Výklad, dobře srozumitelný „laikům“, prokládá autor osobními vyznáními, čímž knížka nabývá důležitý lidský rozměr, jenž umožňuje čtenáři lépe se identifikovat s předkládanými poznatky a doporučeními. Aby tento pocit umocnil a téma trochu odlehčil, uvádí autor citáty klasiků a vtipy, čímž se zároveň snaží i naznačit, jak je důležitá duševní svěžest a optimistický pohled na svět. Člověk, který se dostal do tohoto středního věku, by mnohdy chtěl ještě leccos vykonat, někdy i proti vůli těch, kteří ho již „odepsali“, a navzdory zdravotním problémům, které se začínají hlásit. Jak se s tím vyrovnat a jak prožít život nejen ve středním, ale i ve vyšším věku v co nejlepší kondici je otázka, na kterou se autor knihy snaží nalézt odpověď. Osobně k tomu má nejlepší předpoklady – prožil život, který by vydal na román, stal se uznávaným lékařem, který se již v mládí pustil do boje s tak zákeřnou chorobou jako je rakovina. A také již dosáhl věku, který mu umožňuje nahlédnout život „s přesností vědce, ale i s porozuměním člověka, který to nemá vyčtené z knih“.